List of chocolate bar brands
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání Tento článek je o části rostlin. Listy jsou list of chocolate bar brands citlivé na znečištění prostředí, zvláště na vyšší koncentrace sloučenin fluoru nebo oxidu siřičitého. Podrobnější informace naleznete v článku Morfologie listu. Listová čepel je buď jednoduchá nebo složená z lístků.
Jednoduchá čepel je buď celistvá nebo nejrůznějším způsobem členěná. Podle tvaru a členitosti čepele je celistvý list eliptičný, kopinatý, vejčitý, obvejčitý, okrouhlý, čárkovitý, jehlicovitý, kosníkovitý, trojúhlý, srdčitý, ledvinovitý, střelovitý nebo hrálovitý. Podle okraje čepele může být celistvý list celokrajný, pilovitý, vroubkovaný, kracovitý, zubatý a vykrajovaný. Listová čepel je členěná podle tvaru a hloubky zářezu buď dlanitě nebo zpeřeně. K listům s členěnou čepelí patří listy znožené se znoženou žilnatinou. Listy složené mají čepel rozdělenou na samostatné lístky a podle uspořádání na vřetenu jsou buď zpeřené nebo dlanitě zpeřené. Zpeřené listy jsou buď sudozpeřené nebo lichozpeřené.
Střídají-li se jařma velkých a malých lístků, jedná se o list přetrhovaně zpeřený, např. Soubor svazků cévních v listech tvoří žilnatinu neboli nervaturu. Nejpůvodnějším typem je žilnatina vidličnatá, dochovaná u některých kapradin. U rostlin dvouděložných se vyskytuje nejčastěji žilnatina zpeřená a dlanitá a vzácněji žilnatina znožená.
Pro zpeřenou žilnatinu je charakteristická jedna hlavní žilka, která prochází středem listu a z ní odbočují žilky postranní, které se větví, např. U jednoděložných rostlin s listy typu konvalinky bývá zpravidla žilnatina souběžná. U dlanité žilnatiny vystupuje na bázi listu paprsčitě několik žilek, které se dále větví. Při znožené žilnatině vybíhá z báze čepele jediná hlavní žilka, která se větví tak, že další žilky vznikají pouze na zevní straně.
U jednoděložných rostlin převládá žilnatina rovnoběžná, tvořená žilkami probíhajícími rovnoběžně po celé délce listu nebo souběžná, tvořená žilkami vybíhajícími od báze listu k vrcholu. Ze stonku do listu přecházejí svazky bez překrucování, dřevo kolaterálního svazku je tedy na vrchní a lýko na vnitřní straně čepele. Listy se zakládají na vzrostném vrcholu v určitém sledu a uspořádání. Nejrozšířenější postavení listů je střídavé, při němž základy listů vznikají na vrcholu postupně. U druhů se vstřícnými listy vznikají dva listové základy proti sobě po stranách. Přeslenité listy se vyvíjejí z několika hrbolků současně v jedné rovině. Sledujeme-li postavení střídavě uspořádaných listů na stonku, zjistíme, že listy leží na pomyslné genetické spirále a tvoří svislé řady stojící nad sebou, které nazýváme ortostichy.
Způsob složení čepelí a mladých listů v pupenech se označuje jako vernace. Pokud se obě poloviny čepele přikládají k sobě, vzniká vernace složená. Vzájemná poloha listových základů v pupenu se nazývá listová estivace. Pokud jsou mladé lístky uspořádány spirálovitě, je to estivace svinutá. Jestliže se překrývají, hovoříme o estivaci střechovité.
Na klíční rostlině bývají zřetelné dělohy, které mají především zásobní funkci. K největším přeměnám listu dochází při metamorfóze v zásobní orgány. Jsou to většinou nezelené, masité šupiny cibule nebo zelené listy rostlin tlusticovitých. Proč listnaté stromy shazují na zimu listí? Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998.
